Školní úrazy

Úrazem se obecně rozumí tělesné poškození, které vzniká nezávisle na vůli poškozeného náhlým a násilným působením zevních sil.¹ V moderní společnosti je pozorován trend nárůstu počtu úrazů a rovněž narůstá jejich závažnost. Na vzniku úrazu se podílí velká řada faktorů a nárůst úrazů je vyvolán rovněž moderním stylem a rytmem života, rozvojem adrenalinových sportů a motorismu. Jak vyplývá ze světových statistik, úraz je hlavní příčinou úmrtí ve věkové skupině 1 – 44 let. I v České republice je úmrtnost na veškeré úrazy dle ÚZIS velmi vysoká, což je dáno i tím, že přibývají těžší a závažnější úrazy. V různých státech se je evidence úrazů na rozdílné úrovni a jednotlivé státy používají nejednotné klasifikace, takže mezinárodní srovnávání úrazovosti je komplikované.²

Definice školního úrazu je poněkud jiná, než obecná definice úrazu jako takového. Školním úrazem je nazýván takový úraz, který se stal dítěti při vyučování ve škole nebo při výchově v předškolních a mimoškolních zařízeních nebo v přímé souvislosti s nimi.³ Úraz, který se stal ve škole, nazýváme školním úrazem. Přesná definice školního úrazu je uvedena v Metodickém pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, č.j. 37 014/2005-25 ze dne 22. 12 2005, zveřejněném ve Věstníku MŠMT, Ročník LXII, sešit 2, únor 2006. Dle čl. 21 tohoto metodického pokynu se úrazem žáků rozumí úraz, který se stal žákům při vzdělávání nebo s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb. Jak je dále uvedeno, jedná se zejména o úrazy žáků na výletech, vycházkách, zájezdech, putováních, exkurzích, při výuce plavání a při koupání, při lyžařském výcviku, sportovních a turistických kurzech, zahraničních výletech, při účasti na soutěžích a přehlídkách. Školní úraz je zde rovněž vymezen negativně. Úrazem žáků není úraz, který se stane žákům na cestě do školy a zpět, nebo na cestě na místo a zpět, jež bylo určeno jako shromaždiště mimo prostory školy při akcích konaných mimo školu.⁴ V metodickém pokynu jsou v jednotlivých článcích uvedeny základní minimální požadavky u jednotlivých školních akcích tak, aby byla dostatečně zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví dětí, žáků, při nejrůznějších školních aktivitách.

Školy a školská zařízení (dále jen souhrnně „školy“) jsou při vzdělávání, s ním přímo souvisejících činnostech, při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí a mají ve svém prostředí vytvářet podmínky pro zdravý vývoj dětí a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů.⁵ Školy při svých činnostech zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí nejen při vzdělávání, ale i s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb. Školy jsou povinny poskytovat žákům nezbytné informace k zajištění jejich bezpečnosti a ochrany zdraví. Opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí při vzdělávání ve školách a při činnostech s ním souvisejících stanovuje MŠMT vyhláškou. Školy jsou povinny vést přesnou evidenci úrazů, k nimž došlo při školních činnostech. Úrazovost ve školních zařízeních je sledována Českou školní inspekcí (ČŠI). V knize úrazů se evidují všechny školní úrazy, ke kterým došlo při školních činnostech, a to nejpozději do 24 hodin od okamžiku, kdy se škola o úrazu dozví.
Při úrazech smrtelných a úrazech, jejichž důsledkem je nepřítomnost dítěte ve škole delší než 2 vyučovací dny po sobě jdoucí, vyhotovuje škola záznamy o úrazu na předepsaných formulářích. Povinnost hlášení úrazů České školní inspekci mají ředitelé mateřských, základních i středních škol.⁶ Záznam o úrazu je školou zasílán zdravotní pojišťovně poškozeného, příslušnému inspektorátu České školní inspekce a České školní inspekci.⁷ Hlášení úrazu nezletilého žáka podá škola bez zbytečného odkladu jeho zákonnému zástupci. Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že v souvislosti s úrazem byl spáchán trestný čin nebo přestupek, nebo jedná-li se o smrtelný úraz, podá škola rovněž hlášení Policii ČR. Pokud úraz vznikne při praktickém vyučování žáků středních škol nebo vyšších odborných škol rovněž příslušnému oblastnímu inspektorátu práce, popřípadě příslušnému obvodnímu báňskému úřadu.⁸

Prevencí obecně rozumíme soubor opatření a aktivit, které je zaměřeny na snižování či úplnou eliminaci rizik výskytu určitých negativně působících životních situací, stavů a jevů na člověka jako jedince či skupinu lidí. Prevencí dětských úrazů jsou myšleny všechny programy, akce a opatření, která mají zamezit vzniku dětského úrazu, snížit následky a negativní jevy, pokud se úraz již stal a zlepšit a zkvalitnit další život a zdraví dítěte, které prodělalo nějaký úraz.

Pro prevenci vzniku školních úrazů je důležité zachovávat a vytvářet bezpečné prostředí ve škole i v okolí školy, děti musí být pravidelně poučení o rizicích, následcích a bezpečnosti při činnostech, kdy může dojít je vzniku úrazu. Je nutné dodržovat bezpečné chování, kontrolovat dodržování bezpečnostních opatření, dodržovat dozor nad žáky minimálně v rozsahu, jak je stanoven právními předpisy. Pro sekundární prevenci školních úrazů je nezbytné znát základy první pomoci a ošetření, zajišťovat při všech školních akcích podmínky pro včasné zajištění první pomoci. Nezbytné je rovněž začlenění prevence úrazovosti do výukových školních programů.

Sekundární prevence dětských úrazů si klade za cíl, ochránit dítě, které je již reálně ohroženo určitým negativním jevem nebo prostředím. Je zaměřena zejména na poskytnutí kvalitní první pomoci, aby negativní důsledky vzniklého úrazu byly co nejmenší a aby došlo k rychlému návratu dítěte zpět do normálního života a bylo zachováno plné zdraví dítěte a co nejvíce zkrácena doba rekonvalescence. Při sekundární prevenci školních úrazů sledujeme rizikové a ohrožené skupiny dětí a‍ prováděním preventivních opatření se snažíme zamezit působení nepříznivých jevů.

Epidemiologie školních úrazů

Mezi významné faktory, které mohou mít vliv na vznik školních úrazů, patří věk. Do 7 let věku dítě není schopno plně rozeznávat nebezpečí. U starších dětí mohou mít na vznik úrazu vliv i somatické a psychické změny v pubertě (např. zvýšení fyzické síly, snížená pohybová koordinace, zvýšení vnějšího sebevědomí – snaha zaujmout okolí a s tím spojené přeceňování vlastních sil a riskování).

K nejvíce školním úrazům dojde přímo ve školách (54,4% školních úrazů, asi třetina školních úrazů vznikne při sportovních školních akcích a na školních hřištích. Méně úrazů vzniká u dětí v mateřských školách, z celkového počtu školních úrazů k úrazu v mateřské škole dochází v 11% všech školních úrazů.

Tabulka 1: Místo vzniku školních úrazů v letech 2009 – 2015 dle NRDU

Hlavní rizika školních činností

Nejvíce úrazů při tělesné výchově a školních sportech (cca 30 % úrazů) a o přestávkách (cca 20 % úrazů). Na poměrně vysoké úrazovosti při tělesné výchově a sportech má vliv menší fyzická zdatnost a pohybová zručnost dětí ve školním věku. Školní úrazy jsou častěji pozorovány u chlapců.

Tabulka 2: Nejčastější činnost při vzniku školního úrazu v letech 2009 – 2015 dle NRDU

Příčiny školních úrazů

V převážné většině případů se na vzniku školního úrazu podílí nešťastná náhoda, ale úrazy jsou rovněž způsobeny vlastním zaviněním (např. nekázní, neopatrností při provádění školních činností). Rovněž mezi častější příčiny poranění patří i úrazy zaviněné druhou osobou, ať už se jedná o náhodný úraz nebo násilně vzniklý úraz. Mezi časté typy úrazů spadají pády, poranění způsobená školními pomůckami či vybavením.

Tabulka 3: Nejčastější mechanismy vzniku školních úrazů v letech 2009 – 2015 dle NRDU

Nejčastěji poraněným orgánem je v případě školních úrazů hlava – mozek při otřesu mozku a rovněž horní končetiny.
Členění školních úrazů dle jejich četnosti a druhu

Tabulka 4: Nejčastěji poraněné části těla při školních úrazech v letech 2009 – 2015 dle NRDU

Ve vzniklých typech školních úrazů dominují zlomeniny, zejména v oblasti horní končetiny a otřes mozku Rovněž častá jsou méně závažná poranění, jako jsou např. pohmoždění měkkých tkání a distorze.

Tabulka 5: Nejčastější typy školních úrazů v letech 2009 – 2015 dle NRDU