Prevence úrazů

2. Obecný postup při úrazu dítěte

• Odstranění zdroje traumatu
  Při každém úrazu je potřeba zajistit bezpečnost zachraňujícího ale také záchrance. Při úrazu elektrickým proudem je potřeba vypnout zdroj (vypínač, pojistky) nebo zasaženého odsunout od zdroje nevodivým předmětem. Při dušení např. oxidem uhelnatým nebo plynem vypnout zdroj plynu, otevřít prostory k přístupu čerstvého vzduchu. Při opaření vzdálit postiženého od zdroje, při rozlité tekutině na podlaze dát pozor na uklouznutí.
• Zhodnocení situace a rozsahu poškození
  V tomto kroku je potřeba zhodnotit celkovou situaci – stav dítěte a rozsah poškození, počet zachránců, schopnost a možnosti pomoci zachránců, dostupnost odborné zdravotnické pomoci.
• Zajištěni vitálních funkcí
  Na prvním místě při záchraně postiženého je zajištění vitálních funkcí. S postiženým nejdříve navazuje slovní kontakt, oslovujeme ho, nebo se pokusíme navázat kontakt bolestivým podnětem. Zjistíme vitální funkce – akce srdce a dýchaní – podle potřeby zahajujeme kardio-pulmonální resuscitaci a stavíme krvácení.
• Zajištění zdravotnické pomoci
  Je potřeba volat první pomoc (tel. 155 nebo 112). V případě dvou zachránců a ohrožení vitálních funkcí, jeden zajišťuje kardio-pulmonální resuscitaci, druhý volá první pomoc. Pokud zachraňuje jeden zachránce, u dětí do 8 let poskytne nejdříve KPR po dobu 1 minuty, pak volá první pomoc. U starších dětí od 8 let (nebo i u mladších dětí, pokud zachránce neví jak postupovat) nejdříve volá odbornou první pomoc a řídí se pokyny dispečera.
• Laická první pomoc
  Stavění velkého krvácení (krvácení z velkých cév) má přednost před KPR. Zprůchodňuje dýchací cesty. Zachránce pokračuje nebo zahajuje KPR. Při úspěšné KPR zavádí protišoková opatření (teplo, stabilizovaná poloha, prevence aspirace zvratků, chlazení popálenin).

2.1 První pomoc

Číslo 155 versus 112
Telefon na RZP je 155 z jakékoliv pevné linky veřejné sítě a mobilního telefonu. Linku 112 provozuje hasičský záchranný sbor, dispečer této linky koordinuje záchranné práce Police ČR, Hasičů a RZP, proto je linka určena spíše pro autonehody, hromadné nehody a jiné události vyžadující si koordinaci všech záchranných složek. Linka 112 je přednostně určena občanům nemluvícím česky, resp. občanům neznajícím čísla záchranných složek ČR. Pro první pomoc je vhodnější volat na linku 155, komunikace je přímo s dispečerem RZP. Obě linky jsou bezplatné a jsou vždy bez předvolby. Při volání je nutné zachovat chladnou hlavu, jasně a srozumitelně odpovídat na dotazy dispečera a držet se jeho pokynů. Dispečer je erudovaně zaškolený pracovník, který může zásadně pomoct při laické první pomoci.

2.2 Dovolal jsem se, co dál

Po zvednutí telefonu dispečerem RZP se představte

• Uveďte informace, proč voláte – co se stalo, komu (věk, přidružené závažné nemoci), rozsah postižení, stav pacienta – stav vitálních funkcí, vědomí
• Uveďte místo, kde se nacházíte – město, ulice, číslo popisné, popřípadě můžete pomoci popisem okolí, kde se nacházíme (především, pokud není číslování domů v pořadí za sebou, dům je na samotě).
• Celou dobu se snažte být u pacienta, pomůžete tím dispečerovi doplnit informace o stavu pacienta a můžete začít s laickou první pomoci podle pokynů dispečera. O změně stavu pacienta, zda k lepšímu nebo horšímu ihned informujte dispečera.
• Nevzdalujte se od telefonu, dispečer vám může volat zpět k ověření hlášení. Telefon nepokládejte první a poslouchejte pokynů dispečera. I když mluvíte s dispečerem bez přerušení, ten mezitím vyslal zásahové vozidlo na vámi určené místo.
• Umožněte hladký přístup výjezdové skupiny. Pokud můžete, požádejte o pomoc sousedé – otevřete hlavní vchod, nechte rozsvícené, pokud je volná osoba, ať čeká RZP před domem nebo na viditelném místě. Přivolejte výtah, doma odstraňte překážky, které by bránili přístupu RZP. Zavřete domácí zvířata.
• Připravte si zdravotní dokumentaci pacienta a jeho léky. V případě intoxikace léky nebo chemikáliemi připravte originální obal. Nezatajujte záchranářům informace (psychiatrická léčba, požití alkoholu nebo jiných návykových látek), může to opozdit správný léčebný přístup.

První pomoc při menších úrazech, kdy není v ohrožení život

• po jakémkoliv úrazu – nejíst, zachovat chladnou hlavu, úzkostlivé chování nepomáhá, potencuje nespoluprácí dítěte. Řídit se zásadami, které jsou níže uvedené u jednotlivých úrazů.

2.3 KPR – kardiopulomonální resuscitace

Souhrn činností používaných při zástavě oběhu a dechu. Cílem KPR je dodání okysličené krve do tkání. Nedostatkem kyslíku jako první trpí mozková tkáň. Krev je dočasně nasycena kyslíkem, ale pro nefunkčnost srdce se nedistribuuje. Proto při KPR není ani tak důležité dýchaní, ale nepřímá masáž srdce. I ne zcela správně prováděna KPR je lepší, než nečinnost. KPR v dětském věku využijeme při úrazech jako tonutí, úraz elektrickým proudem, vdechnutí cizího tělesa, autonehody.

• Při nalezení postiženého, který se nehýbe, hlasitě ho oslovte. Pokud nereaguje, jemně s ním potřeste. Když nadále nereaguje, zkuste bolestivý podnět, např. štípnutí. V případě, že nadále nereaguje, přiložte vaše ucho k jeho ústům a poslouchejte dechovou aktivitu, současně se dívejte na hrudník, zda provádí dechové pohyby. Pokud dechová aktivita není přítomná, zkontrolujte dutinu ústní, k vyloučení přítomnosti cizích těles a vyndejte je. Volejte 155, informujte operátora: vaše jméno, adresa (nebo orientační body), popište stručně a přehledně situaci. Vhodné je zapnout telefon na hlasitý odposlech a řídit se instrukcemi operátora o zahájení provádění resuscitace.
• KPR zahajujete přiložením obou rukou na střed hrudníku (dlaň ruky překrývá druhou ruku, která je položena na hrudníku), stláčejte hrudník 30x do hloubky cca 5cm rychlostí 100/min. Po 30 stlačeních proveďte vdech tak, aby se hrudník zvedl, počkejte než poklesne a opět vdechněte. Pokračujte v masáži a instrukcích operátora až do příjezdu rychlé zdravotní služby. Resuscitaci ukončujete v případě, že postižený začne reagovat – kašel, otevíraní očí, pohyby končetinami… Postiženého uložte do stabilizované polohy.
• 30 stlačení : 2 vdechům
• U malých dětí stačí tlačit jednou rukou, u novorozenců a batolat palci prstů tak, že rukami chytíte dítě za hrudník, palce položíte na střed a provádíte stlačení.

2.4 Záchranné manévry a polohy

• Heimlichův hmat
  Provádíme při vdechnutí cizího tělesa. Principem hmatu je stlačení břicha tak, aby se přeneseně prudce vytlačila bránice. Ta prudce zvedne vzdušní sloupec v dýchacích cestách pod překážkou a vytlačí ji výše, čím se ulehčí jeho vypuzení. Provádí se tak, že se postavíme k postiženému za jeho záda, obepneme ho rukama, které si chytíme těsně pod jeho hrudníkem a prudce zatlačíme k břichu a mírně nahoru.
• Protišoková poloha
  Polohu využíváme u postižených v šokovém stavu – krvácení, po resuscitaci, šok z nedostatku cukru, náhle omdlení nejasného původu.
• Stabilizovaná poloha (upravená na zotavovací polohu)
  Poloha se používá u postižených s poruchou vědomí ale stabilními vitálními funkcemi. Pacient leží na boku, pokrčená spodní dolní končetina, druhá (horní) je narovnaná, obě horní končetiny jsou ohnuté v loktech, ruky směrují k hlavě. Hlava je pootočena ústy k podložce, aby nedošlo k aspiraci v případě zvracení.
• Poloha při poranění páteře
  Postiženého umístíme na rovnou tvrdou podložku, zafixujeme nebo držíme mu hlavu proti pohybům do stran. V případě zvracení postiženého šetrně rotujeme celé tělo s fixací hlavy a krku do modifikované stabilizované polohy.
• Poloha při poranění hlavy
  Postižený leží na zádech na pevné podložce. Od půlky hrudníku ho podložíme tak, aby horní část byla v úhlu cca 30-45 stupňů proti dolní části těla (důležité je zvýšené podložení hlavy, aby nebyl krevní tlak na mozek). Tuhle polohu lze použít u pacienta, který nezvrací a stabilní vitální funkce.
• Úlevová poloha
  Pod pojmem úlevová poloha se rozumí poloha, při které má postižené nejmenší bolesti a cítí se nejlépe. Při náhlých příhodách břišních je to většinou poloha, kdy je postižený stočen klubíčka.