Volnočasové úrazy - Program prevence dětských úrazů

S úrazem dítěte se setkal prakticky každý, jednou z rizikových oblastí jsou volnočasové aktivity. Ze statistik dětských traumacenter vyplývá, že na celkovém počtu vážných úrazu dětí s nutností hospitalizace se podílí volnočasové aktivity zhruba 11%.

Za volnočasovou aktivitu lze považovat jednak organizované zájmové kroužky pod vedením vychovatelů, stejně tak neorganizované aktivity s dohledem rodičů nebo u starších dětí bez dohledu dospělé osoby (dětská hřiště, prolézačky, atd.)
Cílovou skupinou dětí nejvíce ohrožených úrazy při volnočasových aktivitách jsou děti ve věku od 5-14 let (60%), kdy lze předpokládat nejčastější účast dětí v různých zájmových kroužcích a oddílech.

Ne vždy je možno eliminovat úrazy za pomoci kvalitní primární prevence, jako klíčového prvku v celém řetězci managementu dětských poranění. Když už se úraz dítěti stane, kroky zahrnující sekundární prevenci spočívající ve včasném rozpoznání úrazů, jejich laické a následné odborné nápravě směřují k minimalizaci následků takového poranění.
Součástí sekundární prevence je zejména kvalitní záchranný systém, erudice laické veřejnosti, vyúsťující ve schopnost poskytnutí adekvátní primární (přednemocniční) první pomoci a v neposlední řadě kvalitní sociálně zdravotní péče.
Sekundární prevence se skládá z většího počtu na sebe navazujících kroků. V první řadě se jedná o eliminaci zdroje úrazu a tím zabránění zhoršení stavu poraněného dítěte, stejně tak jako zajištění bezpečnosti zachránce popř. dalších osob. Navazujícím krokem je poskytnutí rychlé a kvalitní laické první pomoci, s následným přivoláním odborné zdravotnické pomoci.
Z výše uvedených důvodů je nutná dobrá znalost problematiky, a dostupnost vhodného základního vybavení pro neodkladnou první pomoc (lékárnička).

1. Epidemiologie jednotlivých skupin úrazů

Z dat českého registru dětských úrazů vyplývá, že při závažných úrazech s nutností hospitalizace je poměr chlapců a dívek při volnočasových aktivitách 60/40%, s celkovou mírou úmrtnosti 2,3x větší u chlapců.

Dvě třetiny úrazů (67%) se přihodí v teplých měsících od dubna do září, s maximem v prázdninových měsících. V období letních prázdnin se přihodí takřka celá ¼ všech úrazů (24%).

Volnočasové úrazy jsou nejčetnější ve věkové skupině 5-9 let s celkovým zastoupením 32% případů, následuje věková skupina 10-14 let (28%), 15-19 let (21%) a 0-4 roky (19%)

Prostředí, kde dochází nejčastěji k poranění dítěte, jsou veřejné chodníky (18%), veřejná hřiště (11%), veřejné parky (4%), cyklistické stezky (4%), venkovní sportovní plochy (3%), zábavní a tematické parky (2%), les (2%) a v neposlední řadě veřejné koupaliště (1%), obchodní domy (1%) a vozovky (1%).

Rizikové činnosti

Mezi jednoznačně nejčastější činnosti, při kterých dochází ke vzniku úrazu při volnočasové aktivitě celé dětské populace je neorganizovaná volná zábava a různé formy dětských her s celkovým podílem 62% všech úrazů vyžadujících hospitalizaci, dále pak různé formy cestování (6%), následované aktivitami zastoupenými v celkovém počtu úrazů pod 1% (konzumace jídla; péče o děti a příbuzné; nakupování; spánek a odpočinek; vzdělávání; údržba domu a zahrady a různé formy kutilství; péče zdravotnického personálu; osobní hygiena).

Při podrobnějším zkoumání se ukazují specifické rizikové aktivity pro jednotlivé věkové skupiny dětí. U nejmladších dětí do 1 roku věku je nápadně zvýšený výskyt úrazů při péči a ošetřování dítěte (11%) nebo při spánku a odpočinku (10%). Naopak v nejstarší věkové skupině ve věku 14-19 let je patrný zvyšující se podíl úrazů při různých formách cestování (12%).

Nejčastější diagnózy

Až v ⅓ případů (34%) jsou důvodem hospitalizaci dítěte různé formy poranění v oblasti hlavy (poranění mozku 16%, kostí lebky 8%, obličeje 3%, oční oblasti 2% atd.). Následuje poranění předloktí a zápěstí (19%), lokte (8%), paže (7%), páteře (5%), ruky a prstů (4%) stehna (3%), bérce (3%) a v neposlední řadě vnitřních orgánů břicha a malé pánve (2%).

Více než polovina (52%) hospitalizací dětí s úrazovou anamnézou je nutná v důsledku zlomeniny a to nejčastěji – zlomeniny pažní kosti v oblasti lokte (17% všech zlomenin vyžadujících hospitalizaci), zlomeniny obou kostí předloktí (16%), zlomenina dolního konce vřetenní kosti (7%), zlomeniny kostí bérce (7%), zlomenina kostí klenby lebeční (4%), zlomenina jednoho nebo více hrudních obratlů (4%), zlomenina kosti stehenní (3%), zlomenina pažní kosti v oblasti ramene (2%), zlomenina prstu (2%) a v neposlední řadě zlomenina vřetenní (2%) nebo loketní (2%) kosti v oblasti lokte.

Další významná příčina hospitalizace je otřes mozku (16%), povrchní poranění na hlavě (7%), podvrtnutí krční páteře (2%), zhmoždění břicha (2%), dolní části zad a pánve (1%) popřípadě hrudníku (1%) bez poranění vnitřních orgánů, dále pak poranění sleziny (pod 1%), akutní intoxikace (pod 1%), zhmoždění očního bulbu a oční krajiny (pod 1%).

S přihlédnutím k věku dítěte se důvod hospitalizace a úrazová diagnóza výrazně liší u jednotlivých věkových skupin.

U nejmladších dětí do 1 roku věku dominují a na prvních 10 místech figurují různé formy poranění hlavy od méně závažných, jako povrchové poranění hlavy (29%) přes středně závažnější formy jako zlomenina kostí lebeční klenby (16%) otřes mozku (14%) až po závažná nitrolební poranění (6%) zahrnující subdurální popř. epidurální krvácení a fokální a difuzní poranění mozku. Zlomeniny dlouhých kostí nejsou v tomto věku tak časté jako v ostatních věkových skupinách a podílejí se na příčinách všech hospitalizací zhruba ¼.
Četnost výše popsaných poranění je dána specifickými činnostmi, které je dítě v této věkové skupině schopné vykonávat a většina úrazů je způsobena pádem a nárazem dítěte na pevný předmět při manipulaci s dítětem rodiči při běžných denních úkonech jako je přebalování, krmení, manipulace s dítětem při cestování při přesouvání mezi kočárkem a automobilem. Vzhledem k tomu, že naprostá většina všech poranění hlavy v této věkové skupině je nezávažných a nevyžaduje lékařské ošetření je klíčové v rámci sekundární prevence, aby rodič byl schopen rozpoznat závažnost stavu a při důvodném podezření na vážnější poranění zejména hlavy vyhledal lékařské zařízení.

U starších dětí ve věku 2-4 roky již do popředí vystupují zlomeniny (45% důvodů hospitalizace v této věkové skupině) kde na prvním místě figuruje zlomenina pažní kosti v oblasti lokte (32% zlomenin vyžadujících hospitalizaci), následována zlomeninou obou kostí předloktí (15%) a kosti stehenní (12%), relativní incidence zlomeniny kostí klenby lebeční naopak klesá (10%), další příčiny hospitalizace jsou otřes mozku (20%) a za zmínku stojí relativně četnější spolknutí cizího předmětu (5%) a popálení ev. opaření (3%).

U dětí předškolního věku a prvního stupně základní školy ve věku 5-9 let dosahuje svého vrcholu podíl zlomenin jako příčin hospitalizace s podílem (65%), kde se nejčastěji vyskytují zlomeniny kostí předloktí (36% zlomenin vyžadujících hospitalizaci) následované zlomeninou pažní kosti v oblasti lokte (28%), význam zlomenin kostí lebky dále klesá (2%) na druhém místě se stále figuruje otřes mozku (15%) a lze si povšimnout zvyšujícího se podílu pohmoždění břicha a hrudníku a pánve bez nebo s poraněním vnitřních orgánů (7%) a různých typů otevřených ran (7%).

Typy úrazů u dětí II. stupně základní školy ve věku 10-14 let se příliš neliší od předchozí skupiny s podílem zlomenin (56%) kde dominují opět zlomeniny kostí předloktí (36%), různé zlomeniny kostí bérce (11%), dále klesá podíl typické dětské zlomeniny pažní kosti v oblasti lokte (8%), další příčiny hospitalizace nadále jsou otřes mozku (19%), začínají se objevovat různé formy vykloubení (2%) a to nejčastěji čéšky a ramenního a loketního kloubu.

U nejstarší skupiny dětských pacientů ve věku 15-19 let dále klesá jako příčina hospitalizace podíl zlomenin (39%) kde se nejčastěji vyskytují zlomeniny předloketních kostí (11%), Zlomeniny v oblasti páteře (10%), zlomeniny prstů a záprstních kostí (8%), zlomeniny dolní čelisti a dalších kostí obličeje (7%) následuje opět otřes mozku (25%), poranění hrudníku, břicha, ev. pánve (7%) a nápadný je zvýšené zastoupení intoxikací (4%).

2. Rizikové faktory volnočasových úrazů

Volnočasové aktivity lze provozovat prakticky v jakémkoliv prostředí a používají se při nich rozličné předměty a nástroje, které můžou být zdrojem úrazů u dětí. Základem primární prevence, čili prevenci úrazu, je nejen zdroje úrazu eliminovat, ale také dětem pravidelně o nich říkat.
Primární prevenci se řadí všechny úkony, kterými zabráníme vzniku úrazu. Sekundární prevencí se rozumí úkony, které vedou k pomoci postiženého, když k úrazu dojde, zjednodušeně řečeno se jedná o první pomoc při úrazu. Terciární prevenci se rozumí soubor opatření, které sníží důsledky úrazu.
Obecně se rizikové faktory úrazů rozdělují na tzv. vnitřní faktory, které zejména zahrnují osobní predispozice každého člověka a vnější faktory, které odrážejí vliv prostředí a rizika vyplývající z dané školní činnosti.
Mezi vnitřní rizikové faktory volnočasových úrazů, obdobně jako u úrazů sportovních, patří věk, anatomickofyziologické možnosti jedince a případná základní onemocnění dítěte či předchozí úrazy.

Mezi vnější rizikové faktory volnočasových úrazů zahrnujeme:

rizikové prostředí – dle specifických vlastností prostředí při provádění jednotlivých činností (např. pády naražení na okolní předměty, poranění sportovními pomůckami, sražení se při běhu se spoluhráčem při mlze či hustém sněžení při lyžařských aktivitách, nadměrné teplo, chlad, vlhko či sucho při terénních činnostech)
rizikový způsob činnosti – např. kontaktní sporty nebo hry, nadměrná fyzická zátěž, přecenění zdatnosti dítěte, nepředvídatelné chování zvířete (pokousání psem, pád z koně), nevhodné vybavení k provádění činnosti. Podcenění ochranných pomůcek jako helmy, chrániče, rukavice.
další faktory – např. únava při provádění činností a ztráta koncentrace, nedostatečné rozcvičení, nedostatečná informovanost o rizicích a zevních podmínkách, neschopnost poznat a respektovat rizika (např. u předškolních dětí), podcenění používání ochranných pomůcek.

Při provádění jednotlivých volnočasových aktivitách se můžeme setkat zejména s těmito rizikovými faktory:

sportovní činnost – špatná technika provádění jednotlivých úkonů, rovnou se přichází ke hře a aktivitám nepředchází dostatečné rozcvičení, nedostatečné jištění při obtížnějších prvcích, dozor podcení schopnosti dětí, pověří někoho ze svěřených dětí dozorem nad ostatními. Nerespektování autority dospělých osob a nekázeň dětí.
ruční zpracování materiálů a nošení nářadí – špatné držení nástrojů, špatný postoj při činnosti, používání poškozeného nářadí, neostré nástroje, rizikové jsou různé chemikálie, lepidla např. při modelářských kroužcích, hrozí požití barev zejména nejmenších dětí při výtvarných aktivitách. Riziko popálení při vypalování keramiky.
terénní činnosti – podcenění zdatnosti účastníků, nevhodný výběr terénu (např. kameny, klády, jámy na cestě), nevhodné přenášení materiálů (např. větve), nevhodná obuv a oblečení účastníků (např. riziko vzniku úpalu, úžehu, omrzlin), riziko při práci s otevřeným ohněm (táborové ohně), riziko při práci s ostrými předměty jako noži, sekerami při přípravě dřeva.
plavecký aktivity na bazénech nebo v otevřené vodě – kluzká podlaha, nepozornost provozovatele, skákání na nevhodných místech, vyšší teplota teplé vody ve sprchách, velký počet dětí na 1 osobu dospělého dozoru, nerespektování nošení pomůcek jako záchranná vesta při vodáckých činnostech.

Bodově uvádíme seznam prevence volnočasových úrazů:

Odstranit ostré předměty z dosahu dětí (nože, sekyry…)
Vždy používat ochranné pomůcky k dané činnosti určené
Dobře označit zdroje tepla a elektrického proudu, ev. je zcela odstranit z dosahu dětí
Jakékoliv chemikálie nesmí být volně dostupné dětem
Dobrá edukace dětí o možnosti požití jedovatých rostlin v přírodě
Zabezpečení bazénů a jiných vodních ploch před volným vstupem dětí
Upozornit na nebezpečná zvířata, se kterými se dítě může setkat, pravidelně také upozorňovat děti na vztah k zvířatům, i domácím mazlíčkům
Při činnostech na dětském hřišti vždy mít dítě pod dozorem
Na trampolínu nepouštět větší počet dětí naráz

Jednotlivé vybrané volnočasové aktivity a jejich prevence

1. Prevence při sportovních činnostech

Na začátku pohybové aktivity by měla být provedena rozcvička – strečink, zaměřená na uvolnění a rozcvičení, nestačí např. jen běh kolem hřiště. U každé prováděné sportovní aktivity by měli být děti nejdříve seznámeni s technikou té které aktivity (např. chytání a odrážení míče při volejbalu či basketbalu) a daná technika by měla být s nimi dostatečně procvičena.

2. Ruční zpracování materiálů a nošení nářadí

Při ručním obrábění materiálů je vhodné pracovat vždy ve stoje, mírné předkročení pravé nohy (resp. levé nohy u leváků), lehký předklon těla. Děti by měly být seznámení a řádně poučeni o nošení nářadí (nosit podél těla, ostrou částí od těla, pokud jsou Děti ve dvojicích vždy ostrá část vně dvojice). Nářadí určené k převozu materiálu by nemělo být používáno k přepravě osob.

3. Laboratorní práce a jiné pokusy

Při práci by měl být důsledně dodržován a toto dodržování průběžně kontrolováno laboratorní řád dané pracovny. Vždy by mělo být překontrolováno pracovní místo ještě před zahájením práce. Při práci se zkumavkami by se měly dodržovat bezpečnostní předpisy (např. při jejich ústí vždy směřovat mimo osoby), mělo by se zabraňovat rozstřikování chemikálií.

4. Terénní aktivita

Před zahájením terénní aktivity důsledně poučit žáky o pobytu a chování v přírodě, nepodcenit průzkum neznámého terénu. Vždy by měla být provedena kontrola vhodného oblečení dětí vzhledem k počasí a vykonávané činnosti, v případě používání nářadí jeho kontrola z hlediska bezpečnosti. Je vhodné předem, ale i průběžně sledovat počasí a možné rychlé změny povětrnostních podmínek.

5. Jízda na kole, kolečkových bruslích

Vždy dodržovat dopravní předpisy platné na komunikacích, být označen reflexními prvky pro lepší viditelnost. Zkontrolovat stav kola, zejména brzdy. Nezbytné je nosit helmu. Doporučené zejména kolečkových bruslích jsou chrániče loktů kolen a zápěstí.

Všeobecné doporučené vybavení lékárničky při školních akcích a činnostech

Vybavení lékárničky se modifikuje podle jednotlivých školních činností. Neexistuje žádný právně závazný ani technický předpis, který by určoval vybavení lékárniček na pracovištích. Lékárničky se skladují v takovém prostoru, aby na ně nemohlo dopadat přímé sluneční světlo. Úložný prostor by měl být suchý a čistý a měl by být snadno přístupný pro kohokoliv. Nutné je udržovat obsah v dobrém stavu a všechny druhy zdravotnických potřeb obměňovat tak, aby byly vždy v záruční době. Doba použitelnosti všech druhů potřeb, které lékárnička obsahuje je na každém z nich napsána.
V souladu s platnými právními předpisy je v Metodickém pokynu MŠMT k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy č.j. 37 014/2005-25 ze dne 22. 12 2005, zveřejněném ve Věstníku MŠMT, Ročník LXII, sešit 2, únor 2006, v čl. 8 uvedeno, že škola a osoba, na jejímž pracovišti se uskutečňuje praktické vyučování nebo příprava má za úkol zajistit podmínky pro včasné poskytnutí první pomoci a lékařského ošetření při úrazech a náhlých onemocněních Škola odpovídá za vhodné rozmístění lékárniček první pomoci s potřebným vybavením a rovněž zajišťuje, aby se zásadami poskytování první pomoci byli seznámeni žáci i všichni zaměstnanci školy. Na vhodných místech musí být umístěn seznam telefonních čísel zdravotnických zařízení, včetně těch, která zajišťují dopravu nemocných. Rovněž je v Metodickém pokynu upraveno, jak dle závažnosti úrazu zajistit doprovod zraněného žáka a nutnost informovat zákonné zástupce o tom, že došlo ke školnímu úrazu.

Vhodný rozsah vybavení lékárničky pro organizované akce pro děti jako např. dětské tábory

I. Léčivé přípravky (pouze ty, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis)

přípravky proti teplotě a bolestem (antipyretika, analgetika)
tablety proti nevolnosti při jízdě dopravním prostředkem (antiemetika)
přípravky k užití při průjmu
přípravky proti kašli (antitusika, expektorancia)
kloktadlo pro dezinfekci dutiny ústní a při bolestech hltanu (stomatologika)
oční kapky nebo oční mast s dezinfekčním účinkem, oční voda na výplach očí (oftalmologika)
mast nebo gel při poštípaní hmyzem (lokální antihistaminika)
tablety při systémové alergické reakci (celková antihistaminika)
přípravek k dezinfekci kůže a povrchových ran
inertní mast nebo vazelína

II. Obvazový a jiný zdravotnicky materiál

gáza hydrofilní skládaná kompresy sterilní, různé rozměry
náplast na cívce, různé rozměry
rychloobvaz na rány, různé rozměry
obinadlo elastické, různé rozměry
obvaz sterilní, různé rozměry
obinadlo škrtící pryžové (60 x 1250 mm)
šátek trojcípý
vata obvazová a buničitá
teploměr lékařský
rouška resuscitační
pinzeta anatomická
pinzeta chirurgická rovná
lékařské rukavice pryžové
rouška PVC 45 x 55 cm

III. Různé

nůžky, zavírací špendlíky, různé velikosti, záznamník s tužkou, svítilna/baterka, včetně zdroje

3. Sekundární prevence volnočasových úrazů

Obecně lze říci, že u školních úrazů můžeme pozorovat úrazy, které vznikají při sportu, v dopravě, obdobné úrazy i úrazové děje které vznikají v domácím prostředí. Specifickým faktorem je zejména to, že vznikají v rámci školního vyučování nebo v souvislosti s ním. Následně jsou uvedeny některé činnosti, při kterých může dojít ke vzniku školního úrazu.
U jednotlivých činností jsou stručně zmíněny sekundární preventivní opatření. Největší pozornost je věnována laické první pomoci u jednotlivých úrazů a uveden návod k jejich včasnému ošetření a k minimalizaci následků daných školních úrazů.
Činnosti ve škole a vzniklé úrazy

1. Sportovní činnost, tělesná výchova

Při školní sportovní činnosti a v rámci tělesné výchovy vznikají poranění, která jsou shodná s jednotlivými druhy sportovních úrazů, která jsou typická pro jednotlivé druhy sportů.
Při fotbalu, volejbalu a dalších míčových sportech dochází velmi často k nechtěným pádům a střetům mezi hráči. Příčinou vzniklého úrazu je zejména nekoordinovaný pohyb nezaviněný druhou osobou – doskok, výskok, otáčení atd.
Při těchto činnostech pozorujeme nejčastěji např. poranění měkkých tkání, zlomeniny končetin, distorze krční páteře, otřes mozku.

2. Ruční zpracování materiálů a nošení nářadí

Při školní činnosti při ročním zpracovávání materiálů či při přenášení a nošení potřebného nářadí dochází nejčastěji k úrazům typu řezných poranění a zhmoždění měkkých tkání na různých částech těla.

3. Laboratorní práce a další školní pokusy

V případě školních činností prováděných v laboratořích (laboratorní práce a jiné školní pokusy) je zvýšeno riziko vzniku opaření, popálenin, může dojít k potřísnění chemikáliemi.

Popáleniny

nejprve zabráníme dalšímu působení tepla na postižené místo (např. poraněného odstraníme z dosahu horkého předmětu, vyneseme jej z hořícího prostředí, svlečeme horký a mokrý oděvu – nestrháváme však oděv, který je přiškvařený)
na postižených končetinách odstraníme prstýnky, hodinky a šperky z popálených ploch a jejich okolí
popálená místa se snažíme co nejdříve chladit – můžeme tím snížit stupeň poškození tkáně, výrazně se zmenšuje bolest. Chlazení se provádí přerušovaně a pouze tak dlouho, dokud přináší postiženému úlevu. Dlouhodobé přikládání ledových obkladů může naopak projevy popálení či opaření ještě prohloubit.
menší popáleniny – ochlazujeme tekoucí studenou vodou nebo sáčkem ledu, či něčím chlazeným
větší popáleniny – ochlazujeme povrch těla vlažnou vodu.
hlubší popáleniny II. a III. stupně sterilně překryjeme, puchýře nikdy nepropichujeme
popálení úst a hrdla – po doušcích podáváme studenou tekutinu, případně dáváme vycucat kostku ledu.
u rozsáhlých popálenin provádíme protišoková opatření a co nejdříve voláme ZZS

Poleptání

ihned odstraníme zdroj chemického působení a opatrně svlékneme nebo rozstřihneme potřísněný oděv, který však nesvlékáme přes hlavu. Vždy musíme dávat pozor na další možné zasažení ostatních částí těla postiženého i zachránce
poleptanou část těla co nejdříve oplachujeme proudem studené vody (minimálně po dobu 10 – 20 minut), čímž docílíme zředění a částečného odplavení chemikálií (proud vody by neměl stékat po zdravé tkáni – riziko dalšího poškození)
nikdy neprovádíme neutralizaci chemické látky – při této reakci hrozí vznik další chemické reakce, která by postiženou tkáň mohla ještě více poškodit
poraněné místo sterilně přikryjte a postiženou část těla znehybníme
vždy poraněného odesíláme k odbornému ošetření v nemocnici
při zasažení oka – oko alespoň 10 minut vyplachujeme čistou chladnou vodou tak, aby její proud směřoval vždy od vnitřního koutku k vnějšímu a aby nebylo zasaženo i zdravé oko; proud nesmí být příliš prudký. Postižené oko po vypláchnutí vždy sterilně přikryjeme a zajišťujme odborné ošetření u očního lékaře
po požití chemikálie zasažená ústa vyplachujte čistou vodou – nikdy nevyvolávejte zvracení – riziko dalšího poleptání trávicí trubice, riziko vdechnutí zvratků nebo prasknutí trávicí trubice, která je již naleptaná chemikálií

4. Terénní výuka

Při školních činnostech prováděných v terénu je zvýšeno riziko vzniku drobných poranění, ale

5. Lyžařské výcvikové kurzy

Při lyžařských výcvikových kurzech je obdobně jako u sportovních činností zvýšené riziko vzniku zlomenin, zejména zlomenin dolních či horních končetin, při pádu může dojít k poranění páteře. Při nevhodném oblečení a podcenění klimatických podmínek mohou vzniknout omrzliny nebo oznobeniny.